Nedávno jsem se kvůli své veganské stravě pohádal se dvěma mladými muži, kteří mi řekli, že jsou nadšení ekologové. Během této diskuze mi oba pověděli, že jsou lovci a věří, že lov je nejudržitelnější způsob stravování – dokonce udržitelnější než veganská strava. Jeden z nich mě odkázal na článek The Oil We Eat od Richarda Manninga.
Manningův článek, který publikoval Harper’s Magazine v roce 2004, popisuje to, co autor nazývá naprostým šílenstvím našeho moderního potravinového systému. A velmi dobře přesvědčuje, že tomu tak opravdu je. Potěšilo mě, že jako svůj primární zdroj uvádí velmi solidní práci mého starého přítele Davida Pimentela.
Manning nám vypráví o mnoha kaloriích energie z fosilních paliv, které naléváme do každé kalorie téměř všech potravin, které jíme. Dokonce i naše konvenčně pěstované ovoce a zelenina vyžadují k výrobě více kalorií energie z fosilních paliv, než kolik získáme zpět v potravinách, když je sníme.
Dále vysvětluje, jak se při výrobě masa využívá ještě větší množství ropy, plynu a uhlí. Desetkrát více energie z fosilních paliv jde do libry bílkovin masa než do ekvivalentu z rostlin. Je to většinou proto, že krmení chovaných zvířat rostlinami za účelem získání masa je značně neefektivní. Jak poznamenává Manning, „Osmdesát procent obilí, které Spojené státy vyprodukují, jde na krmení pro dobytek.“
Je zřejmé, že náš současný potravinový systém není dlouhodobě udržitelný. Přesto to Manning tak úplně nechápe. Ignoruje to, co nám právě řekl o skutečnosti, kam směřuje velká většina plodin v Iowě (kukuřice a sója), a podivně prohlašuje: „Pokud jde o morální otázky, vegetariáni tvrdí, že jejich zvyky jsou ke zvířatům laskavější, i když je těžké vidět, jak se ničí 99 procent přirozeného prostředí kvůli zemědělství v Iowě.“ Přitom se to ale děje především kvůli krmení hospodářských zvířat – k nakrmení typického jedlíka masa je potřeba totiž osmkrát více půdy než k nakrmení vegetariána.
“Vylezl jsem na horu za mým domem a našel jsem malé stádo losů spásající původní trávu v ranním slunci. Moje úcta k těmto tvorům za ta léta vzrostla natolik, že jsem toho rána neváhal a šel rovnou do práce – ulovil jsem jednu losí krávu, roční zásobu bílkovin mé domácnosti. Hlasoval jsem svou zbraní volby – činem, který není v tomto světě tak neobvyklý. Myslím, že do značné míry je to důsledek způsobu, jakým pěstujeme potraviny. Chápu, proč se to děje. Takové hlasování má určitou uspokojivou váhu a konečnost. Myslím si ale,že můj podíl na násilí je však lepší než běžný politický chaos ve zbytku světa. Použil jsem pušku, abych se vymanil ze šíleného systému.
Zabil jsem, ale vy také, když jste si koupili ten balíček burgeru, i když to byl jen tofu burger. Zabil jsem, ale zbytek těch losů pokračoval. Stejně jako tráva, ptáci, stromy, kojoti, horští lvi a brouci, základní produktivita neporušeného přírodního systému, to vše pokračovalo.”
Řekl bych, že je to apel na jakési osobní romantické (anti)hrdinství. V nejlepším případě je to docela šokující a naivní způsob myšlení.
Připouštím, že lov je pravděpodobně laskavější než průmyslové zemědělství.To by bylo skoro cokoliv! Divoká zvířata často vedou drsné životy, ale jsou stimulující a zažívají radosti tak, jak to příroda „zamýšlela.“ Mnohem lepší je žít svobodně a svobodně vyjadřovat své základní touhy v širokém otevřeném prostoru, než být nacpaný v malinkých páchnoucích klecích a vést krátký, bolestivý, frustrovaný život. Je pravda, že naši vzdálení předkové byli lovci-sběrači a že v některých kulturách stále existují lidé, kteří i dnes považují za nutné živit se tímto způsobem. Ale my jimi nejsme.
Co by se stalo, kdybychom všichni začali lovit?
Abyste si udělali představu, jak katastrofální by takový posun byl, porovnejte odhady populací volně žijících živočichů s počty “chovaných” zvířat v Severní Americe. Podle amerických a kanadských vládních zdrojů žije na jejich území asi 1 milion losů (většinou v USA, odhady pro kanadské provincie nejsou o moc více než 1 milion losů) a zhruba 35 milionů jelenů. Zní to, že jich je hodně, ale je to nic ve srovnání s množstvím velkých zvířat, která Severoameričané jedí. Jen v USA se každý rok zabije přes 120 milionů prasat a 36 milionů skotu kvůli jídlu. Splnění této poptávky divokými zvířaty by velmi rychle vyústilo v totální vyhubení všech zde žijících jelenů a losů.
Pokud jde o velké ptáky, situace by byla ještě horší. US Fish and Wildlife Service odhaduje, že divoká populace zahrnuje přibližně 39 milionů kachen a několik milionů hus a labutí. Říkáte si, že je to hodně? Ne, když to srovnáte s více než 8 miliardami kuřat a krůt každoročně zabitých v Severní Americe. To je asi 200× více velkých ptáků, než žije volně na celém kontinentu!
Závěr je jednoznačný. Podle studie zveřejněné v roce 2018 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA biomasa populace chovaných zvířat na světě dnes daleko převyšuje biomasu všech volně žijících zvířat. Systematicky chovaní savci nyní tvoří asi 60 % savců, divoká zvířata tvoří pouze 4 %, a my lidé jsme zbylých 36 %. Mezi ptáky připadá 70 % biomasy na hospodářská zvířata, pouze 30 % je jejich divokých příbuzných.
Je jasné, že přechod na lov, který by nahradil maso z hospodářských zvířat, by byl katastrofální. Jediným skutečným řešením je kolektivní přechod k veganství, o tom není nejmenších pochyb. Chov zvířat je mimořádně neudržitelný a myslivost také. Veganství je daleko od „snu o nevinnosti“ nebo „popírání reality“, je tou nejracionálnější a nejpromyšlenější možností. Čelí čelem k realitě. Při správném provedení je to jediná udržitelná možnost.
Tento životní styl dokonce schvalují i zdravotníci. Přečtětě si rozhovor s MUDr. Jakubem Hurychem, lékařem z Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN v Motole, hrdým veganem a maratonským běžcem. Nebo se v březnu zastavte na VeganFest a navštivte zajímavé přednášky nebo workshopy s různými inspirativními osobnostmi, které nepodporují utrpení zvířat.
Autor článku: David Steele
Přeloženo z: Earthsave Canada
Překlad: Lucie Pánková
Korektura: Šárka Haratyková
