Dnes, 27.ledna, je Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů Židů, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a miliony dalších nevinných obětí.
“Vzpomeňme na hrůzy, kterými někteří lidé museli projít. A uvědomme si, že tyto hrůzy neskončily. Odehrávají se právě teď. Po celém světě. Za zdmi „novodobých“ koncentračních táborů, tzv. „velkochovů“ a jatek. Ukončeme toto zbytečné utrpení! Ukončeme holokaust jednou pro vždy a pro všechny! Dovolte mi, abych to řekl otevřeně: jsme obklopeni činy ponižování, krutosti a zabíjení, které se nejen vyrovnají čemukoliv, čeho byla schopná třetí říše, ale dokonce ji i překonávají, protože naše konání nemá konce, neustále se obnovuje a přivádí neustále na svět králíky, krysy, drůbež, dobytek jen proto, abychom je zabíjeli”.
J. M. Coetzee, The Lives of Animals
Pro lepší pochopení podobnosti citujeme izraelskou studentku veterinárního lékařství Amiru Friedman: „Vezměte všechny krávy z farmy. Separujte je, označkujte je, zabijte všechny nemocné a ty, které nejsou produktivní. Nakonec je zabijte všechny a obměňte skupinu za novou. Z jejich těl vyrobte kůži a jiné produkty. Během toho šiřte informace o tom, že krávy nejsou jako psi, jsou méněcenné a jejich cílem na světě je, aby byly zabité. Nyní zaměňte za slovo „krávy“ slovo „lidé“. Co dostanete?“
Stejně jako během 2. světové války jsme i dnes přesvědčování o tom, že určití živí tvorové jsou méněcenní a můžeme s nimi bez soucitu nakládat podle své vůle. Ty nejbrutálnější věci, které se s těmito živými bytostmi dějí, jsou před běžnými lidmi skryty. Podobné jsou i způsoby, jakými se zacházelo s lidmi a zachází se zvířaty i propaganda, která nás přesvědčuje, že je vše v pořádku a tak, jak má být.
Kde se vzala nadřazenost jedněch nad druhými
Propaganda, tedy že my – lidé – jsme nadřazeni všem ostatním zvířatům, sahá hluboko do historie. V době, kdy vznikala velká náboženství, včetně židovského a křesťanského, byla již domestikace zvířat a jejich využívání velmi zakořeněno, takže tato náboženství jen posvěcovala představu, že svět byl stvořen jen kvůli lidskému druhu.
„Jakmile byla podstata lidství definována jako určitá vlastnost nebo soubor vlastností (jako je rozum, srozumitelná řeč, náboženství, kultura nebo způsoby), vyplývalo z toho, že každý, kdo neměl tyto vlastnosti, byl „podlidský“. Ti, kteří byli podkládání za něco méně než lidi, byli pak považování buď za užitečná zvířata, které lze držet na uzdě, ochočovat je a ponechávat v poddajnosti, nebo za dravce či škodlivou havěť, které je třeba vyhubit.“
Toto byl pravděpodobně počátek toho, kdy lidé začali rozdělovat živé tvory na ty, kteří naplňují podstatu lidství a na ty, kteří nikoli. Zde se tedy nejspíš v lidech zakořenilo zhoubné přesvědčení, že některá zvířata jsou „méněcenná“ a my s nimi můžeme nakládat, jak uznáme za vhodné.
„Etika lidské nadvlády, která podporuje a ospravedlňuje vykořisťování zvířat, legitimizuje útlak lidí, kteří se údajně nacházejí ve zvířecím stavu, tedy nenaplňují definici lidství. Německý biolog a filosof Ernst Haeckel, jehož ideje silně ovlivnily nacistickou ideologii, tvrdil, že neevropské rasy mají „psychologicky blíže k savcům (opicím a psům) než k civilizovaným Evropanům, a musíme proto přisoudit jejich životům zcela odlišnou cenu.“
K lidem jako ke zvířatům
Domestikace neboli zotročení zvířat se stala modelem a inspirací k zotročení lidí. Chov domácích zvířat vedl k takovým eugenickým opatřením, jakým byla násilná sterilizace či zabíjení v rámci eutanazie. Industrializované porážení dobytka, prasat, ovcí a jiných zvířat vydláždilo cestu, přinejmenším v nepřímém smyslu, ke konečnému řešení. Po celé dějiny našeho výstupu k moci, kdy jsme se stali pány zvířat, sloužilo zabíjení zvířat jako inspirace pro vzájemné zabíjení lidí.
Dějiny lidstva nám odhalují následující postup: nejprve lidé využívají a zabíjejí zvířata, pak začnou zacházet s jinými lidmi jako se zvířaty a dělají jim to samé. Je dostatečně výmluvné, že než nacisté své oběti zavraždili, zacházeli s nimi jako se zvířaty. Mnohé nacistické praktiky byly naplánovány tak, aby zabíjení lidí připomínalo porážku zvířat. Nacisté přinutili ty, které hodlali zavraždit, aby se svlékli donaha a stěsnali se do houfu, což není u lidských bytostí normální chování. Nahota naznačuje zvířecí identitu, která ve spojení s hustým davem připomíná stádo krav nebo ovcí. Tento druh odlidštění umožňoval snadnější zastřelení nebo zplynování obětí.
Heinrich Himmler, vedoucí SS a hlavní architekt holocaustu, začal svou cestu k eugenice chovem zvířat. Od počátku se Himmler prezentoval jako autorita na zemědělské záležitosti. Mezitím jeho práce na slepičí farmě vedla k ještě větší posedlosti eugenikou a vylepšením člověka stejnou metodou, jaká se používá u chovu zvířat. Jak napsal Fritz Redlich: „Tento zájem o chov a zabíjení kuřat se proměnil v zájem o chov a zabíjení lidí.“
„Sami sebe přesvědčili, že člověk, nejhorší hříšník ze všech druhů, je vrcholem stvoření. Všichni ostatní tvorové byli stvoření jen proto, aby mu poskytovali potravu a kožešiny, aby jím byli mučeni a zabíjeni. Ve vztahu k nim jsou všichni lidé nacisty; pro zvířata je to zde věčnou Treblinkou.“
Isaac Bashevis Singer
Podobnost čistě náhodná?
„Judy Chicagová popsala ve své knize „Holocaust Project: From Darkness to Light“, jak si uvědomila, že označování Židů za zvířata vedlo k tomu, že se s nimi zacházelo jako se zvířaty – a jako zvířata byli též zabíjeni. Poté, co začala chápat, že holocaust měl mnohé aspekty jatek, spatřila i spojení mezi průmyslovým zabíjením zvířat (tak jak jej známe dnes) a průmyslovým zabíjením lidí.“
„Když navštívila Osvětim a viděla v měřítku zmenšený model jednoho ze čtyř krematorií, uvědomila si, že „to byly v podstatě obrovské továrny na zpracování masa – až na to, že nezpracovávaly prasata, ale lidi, kteří byli za prasata pokládáni.“ Jak se její bádání o holokaustu prohlubovalo, zjišťovala, že základními předpoklady k tomu, aby mohly být zabíjeny lidské bytosti, jsou jejich odlidštění, uzavření do ghtett, hlad, špína a surovost – toto vše pomohla změnit Židy v podlidi. Když si Chicagová prohlížela model krematoria v Osvětimi, začala náhle přemýšlet o „zpracování“ jiných živých tvorů. Vzpomněla si, že za průmyslové revoluce byla prasata mezi prvními „věcmi“, které se ocitly na tovární lince. „Začala jsem přemýšlet o etickém rozdílu mezi zpracováváním prasat a prováděním stejných věcí s lidmi, kteří byli za prasata označeni. Mnozí by mohli namítnout, že není třeba rozšiřovat morální ohledy na zvířata, ale přesně totéž tvrdili nacisté o Židech.“
„Osvětim začíná tam, kde člověk stojí na jatkách a pomyslí si – vždyť jsou to jen zvířata.“
Theodor Wiesengrund Adorno
Nejvíce skličující bylo to, jak se (Osvětim) zdála být zvláštně familiární. Protože některé z věcí, které dělali nacisté v táborech, se dělaly a dělají i dnes stále různě po světě. Mnoho živých tvorů se pohromadě tísní v ohavných obydlích, je převáženo bez potravy a vody, je naháněno na jatka, jejich tělesné části jsou „efektivně“ využívány k produkci salámů, bot nebo umělých hnojiv. Právě tehdy jí to všechno došlo.“
„Na to si zvykneš…“
„Když Alois Hafele končil se službou v táboru smrti v Chelmnu, řekl nadřízenému, že si na to člověk zvykne. „Muži, ženy, děti, žádný rozdíl, jako když zašlápnete brouka“. Toto užívání názvů zvířat k ponižování usnadňovalo členům SS práci, protože když zacházeli s vězni jako se zvířaty, začali vězni jako zvířata vypadat a páchnout. Pro vrahy pak nebyly masové vraždy tak hrozné, protože oběti již nevypadaly jako lidé. Vypadali jako cosi nižšího.“
Stejně tak pro lidi, kteří jsou součástí dnešního holokaustu páchaného na zvířatech, je snazší, když jsou zvířata ponížena, podrobena. Systém se snaží předcházet situacím, kdy by pracovníkovi nebo pracovnici jatek mohla dojít podobnost prasete s jeho nebo s jejím psem, se kterým se vítá po příchodu domů či situacím kdy by pracovník či pracovnice mohli pocítit strach, bolest a utrpení zvířete a soucit s ním. Celý proces od narození až po smrt je rozfázovaný, aby lidi, kteří se na něm podílejí (včetně konečných konzumentů), netížila váha hrůzy, která je v procesu dobře skryta.
„Nebuďte nestranní. Neutralita pomáhá utlačovateli. Nikoli oběti.
Mlčení povzbuzuje mučitele, nikdy mučeného.“Elie Wiesel
Je to legální, je to v pořádku
„Thomas Lang, který pravidelně navštěvuje jatka jako badatel a poradce Vegetariánské společnosti Velké Británie, hovořil s dělníky o přestávkách. „Často jsem chodil se zakrvácenou partou dělníků z jatek do jejich baráků. Snažil jsem se od nich dozvědět co nejvíc a poznat jejich názory. Nakonec mi však vždy odpověděli: „Vždyť je to přece legální, nebo ne?“ Měl jsem vždy pocit, že v této odpovědi byl náznak toho, že jsou tím sami překvapeni.“
Vše, co se dělo v nacistickém Německu, bylo podle tehdejších zákonů legální. Otázka by tedy neměla znít, zda je věc ve shodě s právním řádem, ale ve shodě s mým svědomím. Zda to, co dělám, nezpůsobuje utrpení a zbytečnou smrt. Nesmíme si nechat namluvit, že je to zákonné a vlastně i pro naše dobro. Poučme se z chyby, kterou již lidé jednou udělali.
Neopakujme stále stejnou chybu
Lidé se tedy naučili ovládat zvířata, získali nad nimi moc a různými způsoby začali projevovat svou nadřazenost. Vše, co se naučili při podmaňování si zvířat – zotročování, násilí, opojení mocí, potlačení soucitu a schopnost přesvědčit sama sebe o správnosti brutálního a nemorálního chování přenesli i na lidi. Důkazem toho jsou praktiky nacistů během 2. sv. války.
Nacistickou filosofii, koncentrační tábory a všechny ostatní hrůzy páchané na lidech dnes odsuzujeme. Zároveň však podobné zlo každý den podporujeme a legitimujeme svými nákupy. To, co považujeme za ukončenou historii, však stále přetrvává za zdmi (velko)chovů, jatek, kožešinových farem, laboratoří, cirkusů a na dalších místech, kde jsou zvířata degradována na méněcenné bytosti, se kterými můžeme nakládat podle svého (resp. podle zákona).
Coby, jejíž rodina v Amsterdamu schovávala Židy během holocausu. Je jí 88 let, vegetariánkou je od narození a vegankou 35 let. Fotografie byla pořízena 4. května 2013 na demonstraci před jatkami Farmer John v L.A. (největšími jatkami západního pobřeží Spojených států). Autor fotografie: Kyle Justin DiFulvio
Chceme vyjádřit upřímnou lítost nad všemi oběťmi holokaustu minulosti i přítomnosti – nad všemi vnímavými, cítícími, emotivními bytostmi, které trpěly a trpí, umíraly a umírají. Jen proto, že se lidé nechali přesvědčit o tom, že někteří jsou tu od toho, aby sloužili jiným.
„Naši vnuci se nás jednoho dne zeptají: Kde jsi byl při holocaustu zvířat? Co jsi udělal proti těmto strašným zločinům? Podruhé již nebudeme moci přijít se stejnou výmluvou, že jsme o tom nevěděli.”
Helmut Kaplan
