V poslední době se často diskutuje o ekologických dopadech veganské stravy, která může obsahovat exotické ovoce, ořechy a další dovážené potraviny. Odpůrci veganství někdy tvrdí, že má přeprava těchto potravin přes půl světa větší uhlíkovou stopu než živočišné produkty. Jak je to ale doopravdy?
Doprava potravin tvoří jen malý podíl emisí
Doprava potravin, tedy jejich převoz z místa, kde jsou pěstovány, do obchodů nebo k zákazníkům, tvoří přibližně 5–6 % celkových emisí spojených s potravinovým systémem. Většina emisí nevzniká při přepravě, ale během samotné produkce – tedy když se potraviny pěstují nebo zpracovávají.
Například doprava kilogramu avokád (tedy asi 4-5 kusů) z Mexika do Evropy vyprodukuje srovnatelné emise jako v délce několika set metrů. Důvod, proč jsou emise z dopravy tak nízké, spočívá v efektivitě přepravy na velké vzdálenosti.
Většina exotických potravin, jako jsou avokáda, je přepravována nákladními loděmi, které jsou vysoce efektivní, pokud jde o množství emisí na kilogram zboží. Námořní doprava je jedním z nejméně emisně náročných způsobů přepravy, protože velké lodě mohou převážet tisíce tun nákladu najednou. Tím se emise rozloží mezi obrovské množství přepravovaných produktů. Proto i přes vzdálenost mezi Mexikem a Evropou je uhlíková stopa jednoho kilogramu avokád nízká.
Kdyby se avokáda přepravovala letadlem, emise by byly mnohem vyšší – až 50krát, oproti námořní přepravě. Většina potravin, které cestují přes oceán, však není přepravována letecky, protože je to dražší a méně efektivní. Díky tomu jsou emise z námořní dopravy avokád z Mexika relativně malé.
Pokud bychom mluvili o jednom avokádu, jeho uhlíková stopa by byla ještě menší, protože kilogram avokád tvoří několik kusů. Tedy, zatímco emise z dopravy jednoho avokáda by byly téměř zanedbatelné, celkové emise z produkce jsou vyšší, protože zahrnují pěstování, zpracování a další fáze.
A co zbytek emisí?
Je důležité si uvědomit, že zatímco 8 % z celkové uhlíkové stopy avokád vzniká během přepravy, zbylých 92 % emisí vzniká při jejich produkci – během pěstování, zavlažování, používání hnojiv, balení a dalšího zpracování. To platí nejen pro avokáda, ale i pro další rostlinné potraviny. Nicméně i při zahrnutí produkčních emisí je jejich uhlíková stopa stále mnohem nižší než u masa. Produkce masa vyžaduje mnohem více zdrojů, včetně vody, půdy a energie, a produkuje výrazně více emisí.
Jak funguje produkce masa?
K produkci masa je potřeba mnohem více zdrojů než k pěstování rostlinných potravin. Tady je základní rozklad toho, proč má produkce masa tak vysoký ekologický dopad:
- Voda: Chov zvířat spotřebuje velké množství vody. Například na produkci 1 kilogramu hovězího masa je potřeba až 15 000 litrů vody. Voda se používá na pití pro zvířata, na zavlažování polí, kde se pěstuje krmivo a na čištění stájí a vybavení. V porovnání s tím je spotřeba vody při pěstování ovoce nebo zeleniny výrazně nižší.
- Půda: Zvířata potřebují půdu nejen na pastvu, ale také kvůli pěstování krmiva. Pro výrobu krmiva (například kukuřice nebo sóji) je potřeba obrovské množství půdy. Ve srovnání s rostlinnou výrobou je toto využití půdy neefektivní. Kdybychom totiž místo krmiva pro zvířata pěstovali plodiny přímo pro lidi, bylo by zapotřebí mnohem méně půdy, protože ze stejné plochy se nasytí více lidí.
- Metan: Přežvýkavci, jako jsou krávy, produkují během trávení značné množství metanu. Tento proces, zvaný enterická fermentace, probíhá v jejich žaludcích, když tráví vláknité rostliny. Metan je velmi silný skleníkový plyn: má přibližně 25krát vyšší oteplovací potenciál než oxid uhličitý. Kvůli tomu je produkce hovězího masa jedním z největších přispěvatelů ke klimatickým změnám. Ačkoli třeba prasata nejsou přežvýkavci, jejich chov je rovněž velmi energeticky náročný. Prasata sice neprodukují metan během trávení, ale jejich chov vytváří metan při zpracování výkalů, zejména ve velkých intenzivních chovech. Emise z hnoje jsou také významným zdrojem metanu a přispívají ke změně klimatu, i když v menší míře než u trávení přežvýkavců.
Živočišné produkty mají mnohem větší dopad
Když porovnáme rostlinné potraviny s živočišnými produkty, vidíme obrovský rozdíl. Produkce hovězího masa generuje přibližně 60 kg CO₂ ekv. na kilogram, což je mnohem více než u většiny rostlinných potravin. Hovězí maso má z tohoto pohledu jeden z největších dopadů na životní prostředí kvůli spotřebě vody, půdy a produkci metanu při chovu skotu.
Praktický příklad: Banán vs. hovězí maso
Pokud vezmeme kilogram banánů, jejich celková uhlíková stopa je přibližně 0,82 kg CO₂ ekv. Z toho pouze 5–10 % pochází z jejich přepravy, což znamená, že doprava jednoho kilogramu banánů vyprodukuje jen 40–80 gramů CO₂ ekv. To odpovídá emisím, které by auto s průměrnou spotřebou (kolem 120 gramů CO₂ na kilometr) vypustilo na cestě dlouhé 300–700 metrů.
Na druhou stranu, produkce jednoho kilogramu hovězího masa vyprodukuje zhruba 60 kg CO₂ ekv. Toto číslo zahrnuje celý proces výroby, včetně emisí metanu, které krávy produkují během trávení. Přibližně 40–50 % těchto emisí pochází z metanu, což znamená, že 24–30 kg CO₂ ekv. je výsledkem enterické fermentace (krkání a prdění). Metanové emise tedy představují významnou část celkové uhlíkové stopy krav, a to jak pro krávy na pastvinách, tak pro krávy v intenzivních velkovýkrmnách.
V Česku jsou krávy na pastvinách přibližně 6 měsíců v roce (od května do října), kdy produkují hlavně metan. Během této doby tvoří metanové emise většinu jejich uhlíkové stopy. Po zbytek roku, kdy jsou krávy krmeny jinými krmivy (například kukuřicí nebo sójou) ve velkovýkrmnách, jejich celkové emise zahrnují nejen metan, ale také další emise spojené s pěstováním, dopravou a skladováním krmiv, což zvyšuje jejich celkový ekologický dopad.
Celkově tvoří metan zhruba 75 % emisí z jejich celoroční produkce, protože je produkován jak na pastvinách, tak ve velkovýkrmnách. To znamená, že metanové emise krav zůstávají hlavním faktorem jejich vysoké uhlíkové stopy, ať jsou chovány kdekoli.
Pokud bychom rozdělili emise, půl roku na pastvě představuje většinou metan, zatímco půl roku ve velkovýkrmnách zahrnuje jak metan, tak emise z produkce krmiva a dalších nákladů spojených s intenzivním chovem.
Kdyby však byly krávy chovány celý rok ve velkovýkrmnách, kde jsou krmeny intenzivně pěstovanými krmivy, jejich celková uhlíková stopa by dosahovala 60 kg CO₂ ekv. na kilogram hovězího masa. Celkové množství emisí by tedy bylo vyšší, protože by zahrnovalo i pěstování a zpracování krmiv, dopravu a další energetické náklady.
Abychom to uvedli do kontextu: 45 kg CO₂ ekvivalentu na kilogram hovězího masa odpovídá emisím, které by vznikly při jízdě autem na vzdálenost přibližně 375 kilometrů. Což je asi stejné množství jako při cestě autem z Prahy do Ostravy..
Doprava kilogramu banánů tedy generuje velmi nízké emise. A i když započítáme jejich celkovou uhlíkovou stopu (včetně pěstování a výroby), která činí 0,82 kg CO₂ ekv., bude to stále přibližně 55krát méně emisí než kilogram hovězího masa českých krav, které tráví část roku na pastvinách.
Pro lepší představu uvádíme tři příklady exotických potravin s celkovou uhlíkovou stopou (včetně pěstování, zpracování a dopravy) ve srovnání s živočišnými produkty stejné váhy:
- Kilogram avokád (asi 4-5 kusů) generuje přibližně 2,5 kg CO₂ ekv., zatímco kilogram hovězího masa vytvoří 60 kg CO₂2 ekv..
- Kilogram rajčat z farmy ve Španělsku má celkovou uhlíkovou stopu kolem 1,1 kg CO₂ ekv., zatímco kilogram vepřového masa přispěje k emisím asi 7–12 kg CO₂ ekv..
- Kilogram mandlí vytváří přibližně 2 kg CO₂ ekv., což je stále výrazně méně než například u kilogramu kuřecího masa, který vyprodukuje zhruba 6 kg CO₂ ekv.
Mýtus, že vegani jedí jen exotické potraviny
Někteří lidé se mohou domnívat, že veganská strava je založena převážně na exotickém ovoci a dovážené zelenině.. Mnoho veganů se však ve skutečnosti snaží žít udržitelně a zaměřují se na lokální nebo sezónní potraviny. Vedle práv zvířat se řada veganů zajímá také o udržitelnost a minimalizaci svého ekologického dopadu. Mnozí proto preferují lokálně pěstované ovoce a zeleninu a často podporují farmářské trhy či místní komunitní projekty. Samozřejmě ale existují i vegani, kteří mají ve své stravě vyšší podíl dovážených potravin – stejně jako u všeho záleží na individuálním přístupu.
Důležité je také zmínit, že karnisté (lidé, kteří jedí maso a jiné živočišné produkty) také zcela běžně konzumují dovážené potraviny. Produkty jako káva, čokoláda, víno nebo olivový olej jsou často dováženy z velkých vzdáleností. Nelze tedy argumentovat, že se pouze vegani spoléhají na dovoz potravin. I lidé, kteří jedí maso, dovážené produkty běžně využívají.
Závěr
Chcete-li snížit svou ekologickou stopu, je mnohem důležitější to, co jíte, než odkud jídlo pochází. Nahrazení živočišných produktů rostlinnými potravinami, i když jsou dovážené, výrazně sníží celkovou uhlíkovou stopu.Exotické ovoce a ořechy sice cestují přes půl světa, ale jejich celkový ekologický dopad je stále mnohem nižší než u živočišných produktů.
Živočišné produkty, zejména maso přežvýkavců, jako jsou krávy a ovce, jsou skutečnými „zabijáky planety“. Produkce masa přispívá k odlesňování, erozi půdy, a zejména k emisím metanu, který je jedním z nejsilnějších skleníkových plynů. Kromě emisí CO₂ a metanu způsobuje průmyslový chov zvířat také znečištění vod a půdy chemikáliemi používanými k pěstování krmiv, a obrovské množství vody je také spotřebováno pro jejich chov.
Živočišná výroba je jedním z hlavních faktorů destrukce naší planety. Jestli chceme udržet planetu obyvatelnou i pro další generace, musíme zásadně změnit své stravovací návyky. Každý kilogram masa znamená těžkou zátěž nejen pro životní prostředí, ale i klima, a přispívá k ničení přirozených ekosystémů.
Přechodem na rostlinnou stravu můžeme výrazně snížit svou uhlíkovou stopu a pomoci omezit negativní dopady klimatických změn. Rostlinné potraviny jsou cestou k udržitelné budoucnosti: jsou šetrnější k planetě, méně náročné na zdroje a přispívají k ochraně ekosystémů, které jsou pod stále větším tlakem.méně náročné na zdroje a přispívají k ochraně ekosystémů, které jsou pod stále větším tlakem.
Zdroje:
Our World in Data – “Environmental impacts of food production”, dostupné na: ourworldindata.org
Poore, J., & Nemecek, T. (2018) – “Reducing food’s environmental impacts through producers and consumers”, publikováno v časopise Science, dostupné na: science.org
Our World in Data – “You want to reduce the carbon footprint of your food? Focus on what you eat, not whether your food is local”, dostupné na: ourworldindata.org
FAO – “Livestock and the environment”, dostupné na: fao.org
Korektura textu: Lukáš Novosad